Automobil je pro mě opravdu hodně důležitý. Já si vzpomínám, když jsem ještě byla malá holka, to mě vždycky dědeček nechával řídit automobil. Vzpomínám si, že dědeček měl tehdy úplně krásně zářivě blankytně, modrou škodovku, stodvacítku. Řeknu vám, že to bylo na tehdejší dobu opravdu veliký luxus, protože já si také pamatuji, jak u nás na vesnici asi tak možná z tisíce lidí mělo automobil pouze jenom tak deset lidí, a to všichni ještě měli třeba nějakého žigulíka a nebo populárního trabanta.A jediná naše rodina, jediný dědeček měl právě opravdu krásnou novou škodovku stodvacítku a také vám řeknu, že dědeček si na tu škodovku našetřil úplně sám s babičkou.

Ti dva šetřili peníze sami a dlouho. Také mi říkali, že úplně jejich první auto bylo trabant. Prý na toho šetřili společně pět let a také si to kupovali za hotové, protože si prý nechtěli brát žádné půjčky ani si od nikoho půjčovat. Takže na svůj první automobil trabant šetřili pět let a prý jakmile si ho koupili, ihned začali šetřit na další auto. Protože dědeček si řekl, že potom bude chtít mít také jiné auto, protože dědeček je opravdu veliký milovník aut. Takže potom za osm let, kdy si našetřili na novou škodovku, krásně modrou blankytnou, tak potom trabanta dali na zahradu, se kterým jezdili právě se zvířaty na pastvu.

Dědeček vždycky třeba naložil za vozík zvířata, a to hlavně kozy a dvě malé ovce a potom je vezl na pastvu. Potom jsme na pastvě ještě kosou nasekali trávu a potom jsme ještě trabantem všechno odváželi domů. Nyní ani nevím, kolik třeba tehdy stál trabant, ale dědeček mi říkal něco kolem dvou tisíc korun a tehdy prý ho škodovka vyšla na asi šedesát tisíc korun. Úplně nová. V dnešní době je to úplný zázrak. Kdyby bratr tu starou škodovku nerozbil, tak by byla ještě dnes a myslím si, že by měla třeba cenu asi milion, jenomže bratr všechno za dva měsíce zničil.